Obrazárna Pražského hradu - Historie obrazárny

Nejstarší část expozice má své kořeny ve sbírkách Rudolfa II., přičemž některá díla na Pražském hradě zůstala po celou dobu bez přerušení, některá se sem vrátila v polovině 17., v 18. nebo v 19. století buď z Vídně, nebo oklikou, např. přes Anglii a Antverpy. S jistotou dnes můžeme říci, že nejstarší dochovaný inventář pochází nejspíše z roku 1660. V roce 1762 byla samostatná galerie na Pražském hradě zrušena. Teprve po vzniku České republiky byla obnovena akviziční činnost z prostředků Masarykova fondu, která se soustředila především na nákup malířských děl českého baroka a 19. století. Po několikaletém uměleckohistorickém průzkumu a restaurátorských pracích byla v roce 1965 z obrazů, které kdysi tvořily součást historické hradní sbírky i z nových akvizic vytvořena nová Obrazárna Pražského hradu. Při znovuotevření v roce 1997 se původní kolekce rozšířila o nově určené obrazy a nové akvizice. V roce 2001 zakoupila Správa Pražského hradu dva obrazy, které byly malovány v císařské rezidenci Rudolfa II. a s největší pravděpodobností tvořily součást císařských sbírek. Tak se po několika staletích vrátily tam, kde vznikly - na Pražský hrad. Stejným způsobem byl soubor uměleckých děl Obrazárny obohacen o sošku Marta a Venuše, dílo rudolfínského sochaře Hanse Monta. V Obrazárně Pražského hradu tvoří díla mistrů působících na dvoře císaře Rudolfa II. nepříliš obsáhlý, zato svou kvalitou významný celek, který nové akvizice podstatně doplňují.